O syntaxi programovacích jazyků

Všechny moderní programovací jazyky mají syntaxi odvozenou od původní syntaxe céčka – známé vnořené bloky složených závorek, stejná kupa operátorů, atd. Doteď jsem to bral jako velkou výhodu, protože když jsem se učil nový jazyk, nemusel jsem se učit novou syntaxi. Jenže když začnete víceméně rutinně programovat v C, PHP, JavaScriptu a k tomu se na zkoušky učíte Javu a C++, začne vám podobnost mezi jazyky spíš lézt na nervy. Začnou vás totiž zlobit drobné odlišnosti. V C++ najednou nedeklarujete proměnné (zvyk z JavaScriptu), v JavaScriptu byste zas spojovali řetězce přes strcat a to nemluvím o přemýšlení, jak se sakra v tomhle jazyku deklaruje pole. Zlatý Pascal, ten byl syntaxí tak odlišný, že ke zmatení dojít skoro nemohlo.

Pointa? Lépe by možná bylo s více úplně jinými jazyky než se skoro podobnými. Ale když céčková syntaxe je tak strašně praktická, že bych si zas nedovedl představit lepší... Myslím, že je to rozpor, který asi jen tak nevyřeším :-)

(Pokud někoho při čtení tohoto příspěvku náhodou napadlo slovo Python, tak pro něj dodávám, že se k tomuto tématu ještě vrátím.)