Jak jsem zabil dvě mouchy jednou ranou

Častým problémem "počítačových lidí" je donutit se na chvíli vstát od počítače a vyrazit někam mezi lidi, dělat něco s počítači nesouvisejícího. Aspoň u mě tomu tak je: Čím víc jsem duševně i fyzicky (procentem stráveného času) vzdálen svému rodnému městu a kamarádům v něm, a čím víc kamarádů v Praze má práci a tedy nemá na nic čas, tím méně je příležitostí někam vyrazit, a tím víc času pak trávím u počítače a pracuju nebo "pracuju".

Častým problémem "počítačových lidí" je také to, že jsou vyhledávaným zdrojem rad a pomoci. Tu někdo potřebuje přeinstalovat Windows, tu někdo ladí webovou stránku a pociťuje potřebu konzultace, onde zas kamarád či kamarádka něco shání... jsou chvíle, kdy si připadám jako pracovník technické podpory. Ale vysvětlujte to těm kamarádům a známým, kteří po vás – z jejich pohledu jednou dvakrát do roka – něco chtějí.

Napadlo mě dva výše popsané problémy spojit: Vyhlásil jsem ve svém okolí pravidlo, že pokud někdo bude potřebovat pomoct s něčím okolo počítačů, dobrá, ale musí vymyslet nějakou akci, na kterou pak společně půjdeme. Popravdě, čekal jsem, že to trochu lidi odradí. Účinek to ale mělo opačný – typická reakce je něco na způsob: "No jasně, nikam jsem nevyrazili už dlouho, tak já něco vymyslím." Takže od loňského podzimu, kdy mě pravidlo napadlo, už jsem byl jednou na bowlingu, dvakrát v kině a dneska dokonce v divadle. Pozitivní je i posílení vědomí, že kamarádi se se mnou nekamarádí jen kvůli mým počítačovým znalostem, ale i kvůli jiným věcem.

Jak je vidět, můj systém je docela úspěšný. To je i důvod, proč se o něm zmiňuju – patentovat si svůj nápad nehodlám :-), takže pokud trpíte problémy zmiňovanými na počátku příspěvku, možná zkuste podobné pravidlo zavést taky.

Feb 25, 2006 – 22:00

Comments

There are no comments yet.

Add comment

It is not possible to add comments to posts older than one month.