O matematických zápisech

Jednou z věcí, co mě matfyz naučil, je, že matematické zápisy se musí číst pomalu – skoro jako kdyby je člověk luštil. Takový matematický zápis je totiž neuvěřitelně kompaktní a v pár symbolech je skryto překvapující množství informací. (Neblahým důsledkem tohoto faktu je skutečnost, že je až příliš snadné nějakou důležitou informaci v zápisu přehlédnout.)

Vezměte si například začátek definice Lebesgueovy míry λn (což je zobecnění pojmů délka, obsah, objem apod.), který vypadá takto:

λn: Λn P(Rn) → [0, +∞]

Co všechno zápis říká?

Docela bohatý informační obsah na jeden řádek se 17 písmeny, číslicemi a symboly – nemyslíte?

P.S.: Pokud by se někdo zvídavý tázal, proč se matfyzák informatik ve čtvrťáku zabývá Lebesgueovou mírou, odpověď je jednoduchá: souborná zkouška, kterou se zhruba za měsíc chystám absolvovat.