2001: Vesmírná odysea

Včera jsem se na ČT2 podíval na klasický sci-fi film 2001: Vesmírná odysea. Když jsem v programu zjistil, že ho dávají, docela jsem se na něj těšil, protože jsem ho už dlouho chtěl vidět. Po jeho shlédnutí jsem ale docela zklamaný.

Především byl celý film k uzoufání nudný a rozvleklý. Nejlépe to při jedné dlouhé scéně vyjádřila moje máma, která se koukala se mnou: "Já sice chápu, že chtějí naznačit, jak je vesmír  nekonečný, ale nemusejí to přenášet zrovna do časové dimenze." To se v 60. letech takhle filmy doopravdy točily? Nebo je to jen Kubrickův "úlet"? Nevím. Možná je ale pomalé tempo vyprávění jen nezvyk pro dnešního diváka odkojeného filmy, kde následuje střih za střihem v rychlém tempu, často se využívá zkratek a vůbec se v nich s časem pracuje velmi tvárně.

Krom pomalosti a jisté monotónnosti film také nešel zrovna jednoduše pochopit. Aby také ano, když v něm celém bylo řečeno tak 10 vět (no dobře, trochu přeháním, ale moc jich fakt nebylo). Kdybych Odyseu nečetl ještě někdy na gymplu v knižní podobě, tak bych vůbec nevěděl, co si o tom všem mám myslet. Ale možná to byl tvůrčí záměr.

V celém filmu se také podle mě úplně zbytečně proplétaly dvě nezávislé myšlenky – kontakt s cizí civilizací a souboj člověka s počítačem (slavný HAL 9000). Obě jsou zajímavé, leč obě zůstaly dost nerozvinuté a zbytečně film rozmělňovaly. Dovedu si snadno představit, že by se dal natočit samostatný film o každé z nich. Zejména ze souboje s HALem by mohl být docela napínavý, psychologicky propracovaný thriller či horor.

Abych ale jen nekritizoval: Musím uznat, že Oskara za vizuální efekty, které Odysea získala, má docela oprávněně. V mnoha chvílích jsem doslova žasnul, jak něco takového filmaři dokázali vytvořit bez použití počítačů. Muselo je to stát obrovské úsilí a hlavně hodně nápaditosti.

Jinak je docela zajímavé sledovat, jaké měli lidé před 30 lety představy o vývoji techniky a srovnávat je s dneškem. Nejvíc jsem se pobavil nad představou neomylného superinteligentního počítače. Dnes dobře víme, že neomylnosti a spolehlivosti techniky prakticky dosáhnout nelze (rozumnější a levnější je prostě vše zálohovat a duplikovat, než se snažit extrémně zvyšovat spolehlivost – viz třeba přístup Googlu) a pokroky v umělé inteligenci zdaleka nejsou tak velké, jak si lidé ještě nedávno naivně představovali.

Na závěr jedna rada (i když asi hlavně pro mě): Nekoukejte se na filmy večer před zkouškou, na kterou jste se zrovna dvakrát neučili, a jděte raději ještě "nasávat vědomosti". Ráno vás pak nebude celou cestu do Prahy trápit svědomí. Mě trápilo až do chvíle, kdy jsem ze zkoušky dostal jedničku :-)