Jak matfyz učí přemýšlet
O matfyzu a zejména o matematických předmětech, které se na něm vyučují, se říká, že „učí přemýšlet“. Dlouho to pro mě byla prázdná fráze, ale myslím, že už vím, co znamená. Ukážu to na jednoduchém příkladu.
O matfyzu a zejména o matematických předmětech, které se na něm vyučují, se říká, že „učí přemýšlet“. Dlouho to pro mě byla prázdná fráze, ale myslím, že už vím, co znamená. Ukážu to na jednoduchém příkladu.
Představte si softwarovou firmu, která vyvíjí klasický krabicový software. Tento software má vývojový cyklus o délce několika měsíců. Na jeho konci se nachází několik betaverzí, release candidates a nakonec finální verze – vše s přesně danými termíny. Nyní se nacházíte někde mezi betaverzemi a dle výsledků testování a počtů nacházených chyb začíná být jasné, že bude problém software dokončit v původně plánovaném termínu a se všemi funkcemi. Co můžete v tuto chvíli jako manažer produktu dělat?
Delší dobu jsem jako hlavní verzovací systém pro své projekty vcelku spokojeně používal Mercurial. Před týdnem jsme se ale po dlouhém rozmýšlení rozhodl přejít na Git, který jsem do té doby považoval (a stále považuju) v mnohých směrech za horší. V tomto článku bych rád popsal, jak se vyvíjely mé úvahy a co mě přimělo ke změně. U čtenářů budu přitom předpokládat porozumění základním principům distribuovaných verzovacích systémů.
Dnešní webové aplikace jsou stále závislejší na JavaScriptu. Spousta věcí, které se dřív dělaly na serveru, se nyní řeší na straně klienta. Jedním z takových úkolů je i zpracování nejrůznějších formátů dat.
Tento týden jsme měli s Martinem Hassmanem na ČVUTu přednášku o tvorbě rozšíření pro Google Chrome. Skládala se ze dvou částí – Martinova teoretického povídání a mé praktické ukázky, jak se takové rozšíření v Chrome tvoří.